Vítám vás v novém týdnu. Jak jste si asi všimli níže, minulý týden mne nejvíc zaujal, krom jara samozřejmě, fenomén záhadných zmizení...
Bitva u Gallipole v srpnu 1915 nepřinesla jen obrat ve strategii první světové války - od této doby se armády zakopávaly a zákopy pokryly celý kontinent jako síť zhnisaných ran -, ale napsala i další kapitolu do knihy nevysvětlených záhad.
Plán Winstona Churchilla vylodit se v Dardanelách - někdejším Hellespontu, asi 65 kilometrů dlouhé úzké mořské úžině, jež dělí turecké území a spojuje Středozemní moře s Černým -, pak dobýt Konstantinopol a dosáhnout spojení s Ruskem, které by umožnilo nasazení milionové ruské armády proti vojskům Trojspolku, stál život mnoha vojáků. Skoro padesát tisíc z nich našlo smrt na bitevním poli či zemřelo na úplavici a jiné nemoci. Další byli pohřešováni. Dvě stě šedesát sedm však zmizelo, a to i na válečné podmínky tak exotickým způsobem, že velící generálmajor sir Jan Hamilton poslal o této události hlášení anglickému ministru války lordu Horatiovi Herbertu Kitchenerovi.
Podle této zprávy plukovník sir H. Beauchamp s většinou svého praporu patřícího k Norfolskému pluku 163. východoanglické brigády vpochodovali do jakéhosi po zemi se válejícího oblaku. Z tohoto oblaku se muži - 16 důstojníků a 251 vojáků - už nikdy nevynořili.
V tomto případě nacházíme řadu očitých svědků sledujících zmizení britských vojáků, jejichž propuštění se mimochodem Anglie dožadovala od poražené strany hned po turecké kapitulaci v roce 1918. Tomuto požadavku samozřejmě nemohla Osmanská říše vyhovět, protože turecké jednotky se s pohřešovaným vojskem nikdy nedostaly do kontaktu a neměly o této události sebemenší tušení.
Ve společné výpovědi popsali 21. srpna 1915 průzkumníci 3. oddílu polní roty č.1 Australsko-novozélandského expedičního sboru F. Reichardt, R. Newnes a J. L. Newman případ z 12. srpna 1915 od kóty 60, Sulva Bay, takto: „...Nacházeli jsme se na pozorovacím stanovišti, které převyšovalo kótu 60 přibližně o sto metrů. Počátek dne byl velmi jasný. V dohledu nebyl ani mráček, až na šest nebo osm oblaků, které měly všechny stejný tvar - vypadaly jako bochník chleba - a visely nad kótou 60. Přes vytrvalý jižní vítr neměnily tvar a neodplouvaly.
Přímo pod touto skupinou oblaků se nacházel rovněž nehybný mrak, sahající až k zemi. Měl stejný tvar jako ostatní. Měřil na délku zhruba 245 metrů, 65 metrů na výšku, 60 metrů na šířku, byl zcela neprůhledný a vypadal jednolitě jako nějaké těleso. Z pozorovacího stanoviště jsme dobře viděli strany a konec mraku nalézajícího se asi 300 metrů od bojové linie, v oblasti obsazené Angličany a vymezené vyschlým řečištěm, požívaným jako silnice (Kaiajik Dere).
Sledovali jsme, jak britský pluk v počtu několika set mužů, Norfolkové, vykročil po této silnici (nebo tímto vyschlým řečištěm) ke kótě 60. Zřejmě měl posílit bojové jednotky na pahorku. Když se vojáci dostali ke zmíněnému podivnému mraku, bez zaváhání do něho vpochodovali, ale nikdo z něj už nevyšel. Jakmile v něm zmizel i poslední voják zadní řady, mrak se odlepil od země a začal zvolna stoupat, až dorazil k ostatním podobně vyhlížejícím oblakům, které jsme popsali v úvodu této zprávy.
Během celé doby se seskupení oblaků kupodivu vůbec nepohnulo. Když se k nim však přiblížil mrak stoupající od země a dosáhl stejné výšky, všechny se vydaly severním směrem k Thrácii (Bulharsko). Za necelou hodinu nám zmizely z dohledu. Vše popsané pozorovalo dalších dvaadvacet mužů oddílu č.3 polní roty č.1 Novozélandského expedičního sboru (NZE) ze zákopů v Rododendronovém opevňovacím komplexu, zhruba 2,5 kilometru jihozápadně od kóty 60...“
Uplynul sotva měsíc, co OSLEM prolétly zvěsti, že někdo s technologií CRISPR/Cas9 edituje genom lidských embryí. A teď se už píší dějiny. 18. dubna (2015) se objevila historicky první zpráva o editaci lidských embryí editorem genomu CRISPR/Cas9. S jistou dávkou patetičnosti lze říct, že nastal věk editací, a také znovu s neztenčenou silou propukly hádky o etice editování, které už zvolna upadaly v zapomnění uspěchané doby.
Video najdete >>ZDE>>
K následujícímu odkazu na článek, který se zabývá fenoménem "záhadných zmizení", jsem si dovolil ještě připojit další případy podivných zmizení...
Jedné listopadové noci roku 1878 byl šestnáctiletý Charles, syn farmáře Ashmora, poslán ke studni, aby přinesl vědro vody. Když se nevracel, šel se za ním otec podívat. Jasné otisky stop ve sněhu končily uprostřed dvora. Mladík se nikdy neobjevil. Něco podobného se stalo i jedenáctiletému Oliveru Larchovi na Štědrý večer v roce 1889. I on chtěl přinést vodu, ale nikdy ke studni nedošel. Jeho stopy ve sněhu znenadání končily.
Téměř identický je případ Olivera Thomase. Rovněž jemu bylo jedenáct let a měl - také na Štědrý večer - dojít pro vodu. Ke studni se mu nepodařilo dorazit, jak dokazovaly stopy ve sněhu končící v půli cesty. Tohle se stalo v roce 1909.
Dalším příkladem může být sedmiletý Dennis Martin, který se v doprovodu otce a několika příbuzných vypravil v létě 1969 na výlet do Great Smoky Mountains. Dospělí nespouštěli malého Dennise ani na chvilku z očí. Přesto zničehonic zmizel, když pobíhal kolem otce.
Velmi zajímavý je případ který odcituji z knihy Vitora Farkase, Nové nevysvětlitelné fenomény:
Téměř identický je případ Olivera Thomase. Rovněž jemu bylo jedenáct let a měl - také na Štědrý večer - dojít pro vodu. Ke studni se mu nepodařilo dorazit, jak dokazovaly stopy ve sněhu končící v půli cesty. Tohle se stalo v roce 1909.
Dalším příkladem může být sedmiletý Dennis Martin, který se v doprovodu otce a několika příbuzných vypravil v létě 1969 na výlet do Great Smoky Mountains. Dospělí nespouštěli malého Dennise ani na chvilku z očí. Přesto zničehonic zmizel, když pobíhal kolem otce.
Velmi zajímavý je případ který odcituji z knihy Vitora Farkase, Nové nevysvětlitelné fenomény:
Bitva u Gallipole v srpnu 1915 nepřinesla jen obrat ve strategii první světové války - od této doby se armády zakopávaly a zákopy pokryly celý kontinent jako síť zhnisaných ran -, ale napsala i další kapitolu do knihy nevysvětlených záhad.
Plán Winstona Churchilla vylodit se v Dardanelách - někdejším Hellespontu, asi 65 kilometrů dlouhé úzké mořské úžině, jež dělí turecké území a spojuje Středozemní moře s Černým -, pak dobýt Konstantinopol a dosáhnout spojení s Ruskem, které by umožnilo nasazení milionové ruské armády proti vojskům Trojspolku, stál život mnoha vojáků. Skoro padesát tisíc z nich našlo smrt na bitevním poli či zemřelo na úplavici a jiné nemoci. Další byli pohřešováni. Dvě stě šedesát sedm však zmizelo, a to i na válečné podmínky tak exotickým způsobem, že velící generálmajor sir Jan Hamilton poslal o této události hlášení anglickému ministru války lordu Horatiovi Herbertu Kitchenerovi.
Podle této zprávy plukovník sir H. Beauchamp s většinou svého praporu patřícího k Norfolskému pluku 163. východoanglické brigády vpochodovali do jakéhosi po zemi se válejícího oblaku. Z tohoto oblaku se muži - 16 důstojníků a 251 vojáků - už nikdy nevynořili.
V tomto případě nacházíme řadu očitých svědků sledujících zmizení britských vojáků, jejichž propuštění se mimochodem Anglie dožadovala od poražené strany hned po turecké kapitulaci v roce 1918. Tomuto požadavku samozřejmě nemohla Osmanská říše vyhovět, protože turecké jednotky se s pohřešovaným vojskem nikdy nedostaly do kontaktu a neměly o této události sebemenší tušení.
Ve společné výpovědi popsali 21. srpna 1915 průzkumníci 3. oddílu polní roty č.1 Australsko-novozélandského expedičního sboru F. Reichardt, R. Newnes a J. L. Newman případ z 12. srpna 1915 od kóty 60, Sulva Bay, takto: „...Nacházeli jsme se na pozorovacím stanovišti, které převyšovalo kótu 60 přibližně o sto metrů. Počátek dne byl velmi jasný. V dohledu nebyl ani mráček, až na šest nebo osm oblaků, které měly všechny stejný tvar - vypadaly jako bochník chleba - a visely nad kótou 60. Přes vytrvalý jižní vítr neměnily tvar a neodplouvaly.
Přímo pod touto skupinou oblaků se nacházel rovněž nehybný mrak, sahající až k zemi. Měl stejný tvar jako ostatní. Měřil na délku zhruba 245 metrů, 65 metrů na výšku, 60 metrů na šířku, byl zcela neprůhledný a vypadal jednolitě jako nějaké těleso. Z pozorovacího stanoviště jsme dobře viděli strany a konec mraku nalézajícího se asi 300 metrů od bojové linie, v oblasti obsazené Angličany a vymezené vyschlým řečištěm, požívaným jako silnice (Kaiajik Dere).
Sledovali jsme, jak britský pluk v počtu několika set mužů, Norfolkové, vykročil po této silnici (nebo tímto vyschlým řečištěm) ke kótě 60. Zřejmě měl posílit bojové jednotky na pahorku. Když se vojáci dostali ke zmíněnému podivnému mraku, bez zaváhání do něho vpochodovali, ale nikdo z něj už nevyšel. Jakmile v něm zmizel i poslední voják zadní řady, mrak se odlepil od země a začal zvolna stoupat, až dorazil k ostatním podobně vyhlížejícím oblakům, které jsme popsali v úvodu této zprávy.
Během celé doby se seskupení oblaků kupodivu vůbec nepohnulo. Když se k nim však přiblížil mrak stoupající od země a dosáhl stejné výšky, všechny se vydaly severním směrem k Thrácii (Bulharsko). Za necelou hodinu nám zmizely z dohledu. Vše popsané pozorovalo dalších dvaadvacet mužů oddílu č.3 polní roty č.1 Novozélandského expedičního sboru (NZE) ze zákopů v Rododendronovém opevňovacím komplexu, zhruba 2,5 kilometru jihozápadně od kóty 60...“
Existujú brány do iných svetov?
Každý rok vraj zo sveta záhadne zmiznú zhruba dva milióny ľudí. Niektorí z nich sa stanú obeťami násilných trestných činov a páchatelia zametú dokonale stopy, iní zmiznú v dôsledku tragickej nehody a ich pozostatky sa trebárs nájdu až po desiatkach rokov, niektoré osoby sa zámerne ukrývajú. Každopádne určité percento ľudí skutočne doslova zmizne z povrchu zemského a racionálne vysvetlenie neexistuje.Už je to tady. Čínští vědci geneticky modifikovali lidská embrya
Historicky první pokus o editaci lidských embryí se odehrál v Číně. Nebyl příliš úspěšný, ale začátky bývají těžké.Uplynul sotva měsíc, co OSLEM prolétly zvěsti, že někdo s technologií CRISPR/Cas9 edituje genom lidských embryí. A teď se už píší dějiny. 18. dubna (2015) se objevila historicky první zpráva o editaci lidských embryí editorem genomu CRISPR/Cas9. S jistou dávkou patetičnosti lze říct, že nastal věk editací, a také znovu s neztenčenou silou propukly hádky o etice editování, které už zvolna upadaly v zapomnění uspěchané doby.
Pod supervulkánem Yellowstone objevili velkou zásobárnu magmatu
Seismologové našli novou, čtyřikrát větší zásobárnu magmatu, která napájí supervulkán v národním parku Yellowstone.Video najdete >>ZDE>>
Astrologické výstrahy pro příští týden:
- Kvadratura Uranu s Plutem. Tento aspekt působí globálně a způsobuje prudké situační zvraty. Odráží společenské a sociální pozadí a může na této úrovni prohlubovat krizové jevy. Ve vědě pak může přinést nové a překvapivé objevy.
- Od čtvrtka působí kvadratura Slunce s Jupiterem. Pod vlivem tohoto aspektu lidé neznají míru. Způsobuje přejídání, utrácení, lidé mají benevolentní vztah k dluhům. Negativem je i falešný pocit uspokojení ze sebe sama, který vede k mylnému rozhodování a z toho vyplývající neúspěchy.
